My prior post, presenting the diary of Sergeant Alfred Elsner of the 1st Czechoslovak Brigade, 1st Czechoslovak Army Corps, who died of wounds during the The Second Battle of Kiev in early November of 1943, makes mention of and includes comments by two other Jewish soldiers who served in the same unit. These men are Dr. Michal Stemmer (Stepanek), who served in a mortar company in the 1st Czechoslovak Independent Brigade, and Karel Borský, a career soldier in the Czech military who changed his name to “Kurt Biheller” after January, 1946, and eventually attained the rank of colonel.
By way of explanation, here’s a passage and photo from that post which touches upon Borský’s service in the Brigade:
“Borsky, in 1943 a Sergeant and deputy commander of the anti-tank company of the 1st field battalion, 1st Brigade, due to his skill in amateur photography – and under the suggestion of Sgt. Jaroslav Procházka – became a photographer for the brigade newspaper Naše vojsko v SSSR (Our Army in the USSR) because until then the Czech unit was dependent for battle photographs on Soviet photojournalists. The photo below, from Rota Nazdar (“Hello Company”), shows him standing before a T-34 tank (early version, with 76mm gun and “mickey-mouse” appearing turret hatches) prior to the battle for Kiev.
The caption: “Sergeant Karel Biheller-Borský (May 13, 1921–August 9, 2001), photographer 1. Czechoslovak brigade in the USSR before the attack on Kiev. On November 5, 1943, he was advancing directly in the first line of infantry of the 2nd Field Battalion and while taking documentary pictures of the battles, he was severely wounded by fragments of an artillery shell. His camera disappeared, so no photograph is known directly from the brigade’s battles near Kiev.” (Četař Karel Biheller-Borský (13. 5. 1921–9. 8. 2001), fotograf 1. čs. brigády v SSSR před útokem na Kyjev. Dne 5. 11. 1943 postupoval přímo v prvním sledu pěchoty 2. polního praporu a při pořizování dokumentárních snímků z bojů, byl těžce raněn střepinami dělostřeleckého granátu. Jeho fotoaparát zmizel a tak přímo z bojů brigády u Kyjeva není známa žádná fotografie.)”
But, there’s much more to Borský’s story. This can be found in the 2005 publication Vojenské osobnosti československého odboje. 1939–1945 (Military Personalities of the Czechoslovak Resistance. 1939–1945), which was compiled as a cooperative effort of the Prague and Bratislava Military Historical Institutes, under the auspices of the Ministry of Defense of the Czech Republic – Military Information and Services Agency. (Well, I think that’s the organizational hierarchy!) Available in PDF, the near-350-page book is comprised of biographies of soldiers who served in Czechoslovakian military units – ground and air – in service of the Soviet Union and Western Allies during the Second World War, some of whom survived, and others – like Squadron Leader Otto Smik – who did not. I haven’t counted the number of biographies in the book (!), but suffice to say that given there are 1 to 2 per page, there are very many.
As a work of historical scholarship the book is superb. Most of the biographies are accompanied by a photo of the pertinent soldier, and, all include bibliographical references. The biography is enormous, and, the book also includes an appendix featuring Czech military acronyms and abbreviations. (Which really helps, if you don’t speak Czech.)
It’s a fascinating book. Download it.
Here’s the cover…
Karel Borsky / Kurt Biheller’s biography can be found on page 25 of Vojenské osobnosti československého odboje. 1939–1945. To provide a greater understanding of his military service in the context of the Second Battle of Kiev, as well as the daunting challenges and subsequent successes of his postwar life, I’ve translated the text via Oogle Translate. This follows below, accompanied by the original Czech text.
But first (!)…
…here’s a 1984 interview of Borsky / Biheller at Moderni Dějiny (Modern History), entitled “CZ 1939 04 Nisko Karel Borsky”, I believe conducted by or under the supervision of the USC Shoah Foundation. Though it’s in Czech and absent of translation, I believe it pertains to Czechoslovakian Jewry in April of 1939.
Borsky / Biheller wrote a book of fiction based on his wartime experiences, entitled Zítra začne obyčejný den (Tomorrow Starts An Ordinary Day). Published in 1984, it’s available through Antikvariát Avion.
____________________
So, on to his biography.
First, the English translation.
Then, the Czech original.
____________________
English
BIHELLER Kurt, BORSKÝ Karel – second lieutenant of infantry in reserve (retired brigadier general), commander of the 2nd infantry company of the 4th infantry battalion of the 3rd Czechoslovak Army separate brigade in the USSR, commander of the command battery of the 5th Corps Artillery Regiment.
* 13/5/1921 Fryštát, today Karviná
† 9/8/2001 Prague
Kurt Biheller (he applied for a name change in January 1946) grew up in the Silesian Free State. Between 1933 and 1937 he graduated from a four-year grammar school in Ostrava and then two years at a business academy.
The German occupation hit Borský’s family immediately in the first days, when his father Josef, a Russian legionnaire who later died in a concentration camp, was arrested by the Gestapo. Because of his origin, the 18-year-old Karel was also imprisoned in a concentration camp near the Polish city of Nisko, from where he managed to escape in October 1939, then cross the border and get to Lviv, then occupied by the Soviets. In this city, he worked as a window-dresser for a chain of several large restaurants until, like many other refugees, he was detained by the NKVD authorities in the spring of 1940 and transported to a labor camp in Parsov (Ivanovsk region).
Here, Russian, Polish, but also Czechoslovak prisoners were so-called building socialism – the Volga-Don Canal – under harsh, even brutal, and often humiliating conditions. Paradoxically, like several others, Borský and his friend from the Free State, Boris Fingar, were saved from the cruel environment of the camp by the amnesty announced for Polish citizens based on the convention between the Polish foreign government in London and the government of the USSR. They managed to convince the camp commander that their birthplace, like the whole of Chisinau, now belonged to Poland and therefore they are Polish citizens. The gate of the camp was therefore opened and the former prisoners were given, in addition to relative freedom, the opportunity to work in Makhachkala, the capital of the Dagestan ASSR, located on the shores of the Caspian Sea.
In Makhachkala, Borský, who was employed in a leather processing factory, learned from a Moscow radio broadcast about the formation of a Czechoslovak military unit in the USSR. It was January 1942, after a series of administrative procedures, he received the necessary documents and a ticket to Buzuluk. He left Makhachkala on May 11, 1942.
On June 29, he arrived in Buzuluk in the Urals for conscription. In the currently forming 1st Czechoslovak separate field battalion was soldier Karel Borský (registration number 866) assigned to the 2nd platoon of the 3rd company. The platoon was commanded by Captain Oldřich Kvapil and the company Lt. Vladimir Janko. Understandably, he went through the demanding training of an ordinary soldier and, in addition, as an observer of his platoon, also a gas course.
In March 1943, he took part in the first performance of the Czech Republic soldiers on the Soviet-German front near Kharkiv. In the battle for Sokolovo, he performed his task as a liaison officer with exemplary courage and in heavy fire penetrated forward positions several times with an important message, for which he received his first award – the Czechoslovak medal for bravery in the face of the enemy.
When in Novochopersk in May 1943, the 1st Czechoslovak Army independent brigade was formed, an officers’ school was set up at the unit, of which Private Borský also became a student, who completed the school with good grades and had so far been promoted to the rank of corporal, as the appointment of all graduates as second lieutenants was negotiated with the Ministers of National Defense in London at length.
Although Borský was now assigned the rank of sergeant as deputy commander of the anti-tank company of the 1st field battalion, armed with anti-tank rifles, his further fate was decided more or less by chance. In his spare time, he devoted himself to amateur photography and also took several pictures of the life of Czechoslovak soldiers, which caught the attention of the head of the education department of the 1st Brigade, Sgt. Jaroslav Procházka. He urgently needed a photographer for the brigade newspaper “Our Army in the USSR”, because until then the Czechoslovak unit was dependent on the shots of Soviet photojournalists. Thanks to Borský, there are images from the training of the artillery section, the first armored vehicles of the tank battalion and especially a very successful photo report from the ceremonial handing over of the battle flag to the 1st Brigade on 12 September and from the parade before the departure of the brigade to the front on 30 September.
When on November 5, 1943, the capital of Ukraine, Kiev, was jointly attacked with the divisions of the 51st Rifle Corps and the 1st Czechoslovak Army independent brigade, he was advancing directly in the first line of infantry of the 2nd Field Battalion, while taking documentary pictures directly from the battles [and] was seriously injured in the back by shrapnel from an exploding artillery shell. After the operation at the brigade infirmary, which was carried out by the chief physician of the unit, Lt. MD František Engel, he was evacuated to a sanatorium in Kazan (Tatar ASSR), where he recovered from his injuries until January 1944. At that time, he ended treatment at his own request. After the battle for Kiev, he was promoted to the rank of company officer and awarded the first Czechslovak 1939 War Cross 1939 (March 13, 1944).
Junior non-commissioed officer Borský did not return to the 1st Czechoslovak brigade, as he was appointed commander of the PT company of the accompanying weapons battalion of the replacement regiment of the Czechoslovak Republic then considered the germ of the 3rd Czechoslovak separate brigades in the USSR. When the 3rd brigade was actually established in Sadagura, on 5/28 Karel Borský received the rank of Second Lieutenant of Infantry and shortly after he became the commander of the 2nd Company of the 4th Infantry Battalion. The soldiers of the company mostly came from the ranks of the Volyn Czechs and were almost without exception complete novices. The next three months were therefore devoted to their training.
In August 1944 in the Polish village of Wjackowice Lt. Borský met Anna Branková, after her mother Češka, whom he married at the beginning of September. Anna joined the ranks of the 1st Czechoslovak Army army corps and served first with the corps liaison battalion.
On August 8 the Carpathian-Dukel operation began, in the beginning of which both infantry brigades suffered heavy losses, especially in the infantry. The 2nd company was also not spared, and on September 10 its commander was wounded in the side by a fragment of an artillery shell or a mine, in the area behind Machnówka.
With his injury still unhealed, after three weeks at the turn of September and October, he took command of his company and took part in the advance through the Dukelský pass to Nižné Komarník. On Czechoslovak territory on October 6 Lt. Borský was hit by three [fragments of] shrapnel from an anti-personnel mine and was again hospitalized in the field hospital in Poljanka, where he also received treatment for his injuries from September. At Dukla, Karel Borský was nominated for his second Czechoslovak title, the 1939 War Cross.
After his recovery, he was appointed commander of the command battery of the 5th Corps Artillery Regiment, which was just being formed. He completed the rest of his war journey with the regiment, the unit’s first major action having been the largest combat deployment of the Czech Republic artillerymen in history – a breakthrough in the German defense near the Polish city of Jaslo. After that, the regiment advanced within the entire 1st Czechoslovak Army Corps through the Váh valley and supported the infantry in heavy battles near Liptovský Mikuláš. Here, at the beginning of March, he commanded the successful defense of the settlement of Jamník, where the regimental staff was located and where a stronger German detachment penetrated across the front. It happened in April that the 5th regiment was actively involved in the liberation of Ružomberok, Vrůtek, Strečno and advanced to Žilina and Považská Bystrica, where part of the command battery was seriously threatened by an enemy artillery ambush and Lt. Borský narrowly escaped death. On May 8 the regiment crossed the Moravian border in the area of Němčice, where its members also celebrated the victorious end of the war.
On May 14 he was promoted to the rank of second lieutenant of infantry in reserve. During a short visit to his birthplace, he found out that his mother and younger brother were taken to a concentration camp in 1942, so he was the only one of the family to survive the war.
Even the post-war years of 1945-1948 were not peaceful, although Karel Borský was gradually promoted to the rank of Senior Captain. In 1946, from February to July, he attended a school for educational officers in Prague and graduated with a very good grade. Educational activities of the clerk, focused especially on the presentation of the fates of the 1st Czechoslovak army corps to soldiers and the public, were then performed in the 2nd military area in Tábor.
At the end of 1948, he was transferred to the 1st military district in Prague and not long afterwards to the Ministers of National Defense. For another period, as a major, he held the position of military and air attaché in Budapest. In the spring of 1951, Minister of Defense Doctor of LawAlexejem Čepička dismissed him from his position and fired him from the army. He only managed to get a job in construction.
In November 1951, he was arrested and imprisoned for several months in pre-trial detention in Prague-Ruzyn and in a temporary military prison in the barracks on Malostranské náměstí. Although he was not officially informed of any charges, it was clear from the investigators’ questions that they were trying to connect his work in the diplomatic services with the ongoing trial of the “Rudolf Slánský anti-state conspiracy center” and with a similar trial involving László Rajko in Hungary, which took place a little earlier.
In April 1952, Karel Borský was released without any explanation. He continued to work in the construction industry until October 1, 1956, when, by a decision of the Minister of National Defense Army General Bohumír Lomský, he was again called to active duty. Lt. Col. Karel Borský then worked several times in the combat training department of the 30th fighter-bomber “Ostrava-Téšín” division in Čáslav.
In 1965 and 1966, thanks to his life experiences, diplomatic tact and language skills, he worked as a member of the Czechoslovak Republic [as an] attaché and later ambassador to the Neutral States Monitoring Commission at the UN in Korea. He also worked in the foreign relations department at the General Staff. He retired with the rank of colonel.
Even in the last years of his life, his work pace did not decrease, he continued to work in the Czech Union of Freedom Fighters and Czechoslovak Legionary Community; in both organizations he was elected vice-chairman; he participated substantially in the publication of several commemorative materials on the Czechoslovak Republic. foreign soldiers – e.g. Medallions of the brave, he himself became the author of the autobiographical books “Tomorrow Begins an Ordinary Day” and “Dawn Into Darkness”.
When the rank of brigadier general was restored in the Czech Army, he became one of the first to be awarded with it.
Brigadier General Karel Borský died on August 9, 2001 at the age of 80 after a long illness, with which he bravely fought until his last days.
Honors:
Czechoslovak Medal for Bravery in the Face of the Enemy (13/4/1943), twice Czechoslovak 1939 War Cross (13/3/1944, 1946), Czechoslovak Military Commemorative Medal with USSR label (7/3/1944), Czechoslovak Military Medal for Merit II Grade (1945), medal for victory over Germany, Krzyz Walecznych (1948), Medal of the Czech Republic Commander’s Order of Jan Žižka from Trocnov, Sokol Memorial Medal, Duke Memorial Medal, Memorial Medal for the 20th anniversary of the liberation of the Czechoslovakia.
Works: Tomorrow Begins an Ordinary Day; Dawn Into Darkness. Co-author of the publication Medallions of the Brave.
Sources: Military Central Archive – Military Historical Archive, Qualification Sheet
Milan Kopecký
________________________________________
Czech
BIHELLER Kurt, BORSKÝ Karel – podporučík pěchoty v záloze (brigádní generál v.v.), velitel 2. pěší roty 4. pěšího praporu 3. čs. samostatné brigády v SSSR, velitel velitelské baterie sborového dělostřeleckého pluku 5
* 13.5.1921 Fryštát, dnes Karviná
† 9.8.2001 Praha
Kurt Biheller (o změnu jména zažádal v lednu 1946) vyrůstal ve slezském Fryštátu. V letech 1933 až 1937 absolvoval čtyřleté gymnázium v Ostravě a poté dva ročníky obchodní akademie.
Německá okupace zasáhla Borského rodinu ihned v prvních dnech, kdy byl gestapem zatčen jeho otec Josef, ruský legionář, který později zahynul v koncentračním táboře. Osmnáctiletého Karla pro jeho původ také uvěznili v koncentračním táboře u polského města Nisko, odkud se mu v říjnu 1939 podařilo uprchnout, následně překročit hranice a dostat se do Lvova, tehdy právě obsazeného Sověty. V tomto městě pracoval jako aranžér pro síť několika velkých restaurací až do té doby, než byl na jaře 1940 podobně jako mnoho dalších uprchlíků zadržen orgány NKVD a odtransportován do pracovního tábora v Parsově (Ivanovská oblast).
Zde ruští, polští, ale i českoslovenští vězni za tvrdých až brutálních, mnohdy i pokořujících podmínek budovali tzv. stavbu socialismu – Volžsko-donský kanál. Borského i jeho kamaráda z Fryštátu Borise Fingara z krutého prostředí tábora paradoxně, jako několik dalších, zachránila amnestie, vyhlášená pro polské občany na základě úmluvy mezi polskou zahraniční vládou v Londýně a vládou SSSR. Podařilo se jim totiž přesvědčit velitele tábora, že jejich rodiště, podobně jako celé Těšínsko, nyní patří k Polsku a tudíž jsou polští občané. Brána lágru se tedy otevřela a bývalí vězni dostali kromě relativní svobody i možnost pracovat v Machačkale, hlavním městě Dagestán-ské ASSR, ležícím na břehu Kaspického moře.
V Machačkale se Borský, který byl zaměstnán v továrně na zpracování kůže, z vysílání moskevského rozhlasu dověděl o formování československé vojenské jednotky v SSSR. Byl leden 1942. Po řadě administrativních procedur obdržel potřebné doklady a jízdenku do Buzuluku. Machačkalu opustil 11.5.1942.
29. 6. se dostavil v přiuralském v Buzuluku k odvodu. V právě se formujícím 1. čs. [československý] samostatném polním praporu byl voj. Karel Borský (evidenční č. 866) zařazen do 2. čety 3. roty. Četě velel rtm. [Rotmistr] Oldřich Kvapil a rotě npor. Vladimír Janko. Prodělal pochopitelně náročný výcvik řadového vojáka a kromě toho jako pozorovatel své čety i plynový kurs.
V březnu 1943 ze zúčastnil prvního vystoupení čs. vojáků na sovětsko-německé frontě u Charkova. V boji o Sokolovo jako spojka plnil svůj úkol s příkladnou odvahou a v husté palbě pronikl několikrát s důležitým hlášením do předsunutých postavení, za což získal své první vyznamenání – čs. medaili Za chrabrost před nepřítelem.
Když v Novochopersku v květnu 1943 vznikala 1. čs. [československý] samostatná brigáda, byla u jednotky zřízena důstojnická škola, jejímž posluchačem se stal i svobodník Borský, který školu dokončil s dobrým prospěchem a byl zatím povýšen do hodnosti desátníka, neboť o jmenování všech absolventů podporučíkem bylo zdlouhavě jednáno s MNO [Ministři národní obrany] v Londýně.
Ačkoli byl nyní Borský v hodnosti četaře zařazen jako zástupce velitele protitankové roty 1. polního praporu, vyzbrojené protitankovými puškami, rozhodla o jeho dalším osudu víceméně náhoda. Ve volných chvílích se věnoval amatérské fotografii a pořídil i několik snímků ze života československých vojáků, které zaujaly vedoucího oddělení osvěty 1. brigády škpt. Jaroslava Procházku. Ten naléhavě potřeboval fotografa pro brigádní noviny „Naše vojsko v SSSR”, protože do té doby byla čs. jednotka odkázána na záběry sovětských fotoreportérů. Díky Borskému se tedy do dnešních dnů dochovaly snímky z výcviku dělostřeleckého oddílu, prvních obrněných vozidel tankového praporu a zejména velice zdařilá fotoreportáž ze slavnostního předání bojové zástavy 1. brigádě dne 12.9. a z přehlídky před odjezdem brigády na frontu 30.9.
Když 5.11.1943 zaútočila společné s divizemi 51. střeleckého sboru i 1. čs. samostatná brigáda na hlavní město Ukrajiny Kyjev, postupoval přímo v prvním sledu pěchoty 2. polního praporu, při pořizování dokumentárních snímků přímo z bojů jej těžce zranily do zad střepiny blízko vybuchnuvšího dělostřeleckého granátu. Po operaci na brigádní ošetřovně, kterou provedl šéflékař jednotky npor. MUDr. František Engel, byl evakuován do sanatoria v Kazani (Tatarská ASSR), kde se ze zranění zotavoval do ledna 1944. Tehdy na vlastní žádost léčení ukončil. Po bitvě o Kyjev byl povýšen do hodnosti rotného a vyznamenán prvním Čs. [československý] válečným křížem 1939 (13.3.1944).
K 1. čs. [československý] brigádě se rtn. [Rotný] Borský již nevrátil, neboť byl ustanoven velitelem PT roty u praporu doprovodných zbraní čs. [československý] náhradního pluku, tehdy považovaného za zárodek 3. čs. samostatné brigády v SSSR. Když v Sadaguře 3. brigáda skutečně vznikla, obdržel 28. 5. Karel Borský hodnost ppor. pěch. [Podporuchik Pěchoty] v zál. a to krátce poté, co se stal velitelem 2. roty 4. pěšího praporu. Vojáci roty pocházeli většinou z řad Volyňských Čechů a byli téměř bez výjimky úplnými nováčky. Další tři měsíce byly proto věnovány jejich výcviku.
V srpnu 1944 poznal ppor. Borský v polské obci Wjackowice Annu Brankovou, po matce Češku, s níž se na počátku září oženil. Anna vstoupila do řad 1. čs. armádního sboru a sloužila nejprve u sborového spojovacího praporu.
8.9. začala Karpatsko-dukelská operace, v jejímž úvodu utrpěly obě pěší brigády velké ztráty zejména na pěchotě. Také 2. rota nebyla ušetřena, a její velitel byl 10. září v prostoru za Machnówkou raněn do boku střepinou dělostřeleckého granátu nebo miny.
S ještě nedoléčeným zraněním se ujal po třech týdnech na přelomu září a října velení nad svou rotou a zúčastnil se postupu přes Dukelský průsmyk do Nižného Komarníku. Na československém území 6. 10. ppor. Borského zasáhla třemi střepinami protipěchotní mina a opět byl hospitalizován v polní nemocnic v Poljance, kde si doléčil i zranění ze září. Na Dukle byl Karel Borský navržen na svůj druhý Čs. válečný kříž 1939.
Po vyléčení byl jmenován velitelem velitelské baterie právě se formujícího sborového dělostřeleckého pluku 5. S plukem absolvoval zbytek své válečné cesty, první velkou akcí jednotky bylo největší bojové nasazení čs. dělostřelců v dějinách – průlom německé obrany u polského města Jaslo. Poté už pluk postupoval v rámci celého 1. čs. armádního sboru údolím Váhu a podporoval pěchotu v těžkých bojích u Liptovského Mikuláše. Zde na začátku března velel úspěšné obraně osady Jamník, kde se nalézal štáb pluku a kam pronikl přes frontu silnější německý oddíl. V dubnu se děl. pluk 5 aktivně zapojil do osvobození Ružomberoku, Vrůtek, Strečna a potupoval na Žilinu a Povážskou Bystricu, kde byla část velitelská baterie vážné ohrožena nepřátelským dělostřeleckým přepadem a ppor. Borský o vlásek unikl smrti. 8.5. překročil pluk hranice Moravy v prostoru Němčic, kde jeho příslušníci oslavili i vítězný konec války.
14. 5. je povýšen do hodnosti por.pěch. v zál [podporučík pěchoty v záloze]. Při krátké návštěvě rodiště zjistil, že matka a mladší bratr byli v roce 1942 odvlečeni do koncentračního tábora a tak z celé rodiny přežil válku pouze on jediný.
Ani poválečná léta nebyla nijak klidná, byť byl Karel Borský v letech 1945-1948 postupně povyšován až do hodnosti škpt [Štábní kapitán]. V roce 1946 od února do července navštěvoval školu pro osvětové důstojníky v Praze a zakončil jí s velmi dobrým prospěchem. Osvětovou činnost referenta, zaměřenou zejména na prezentaci osudů 1. čs. [československý] armádního sboru vojákům i veřejnosti pak vykonával ve 2. vojenské oblasti v Táboře.
Na konci roku 1948 byl přeložen k 1. VO [Vojenská oblasť] v Praze a za nedlouho potom na MNO [Ministři národní obrany]. Po další období již jako major zastával funkci vojenského a leteckého přidělence v Budapešti. N a jaře roku 1951 byl ministrem obrany JUDr. [juris utriusque doctor] Alexejem Čepičkou z funkce odvolán a vyhozen z armády. Podařilo se mu získat pouze místo ve stavebnictví.
V listopadu 1951 následovalo zatčení a několik měsíců věznění ve vyšetřovací vazbě v Praze-Ruzyni a v provizorní vojenské věznici v kasárnách na Malostranském náměstí. Přestože mu nebylo oficiálně sděleno žádné obvinění, bylo z otázek vyšetřovatelů zřejmé, že se snaží jeho působení v diplomatických službách spojit s probíhajícím procesem s „protistátním spikleneckým centrem Rudolfa Slánského” a s obdobným procesem okolo osoby László Rajka v Maďarsku, který proběhl o něco dříve.
V dubnu 1952 byl Karel Borský bez jakéhokoli vysvětlení propuštěn. Pracoval nadále ve stavebnictví až do 1. října 1956, kdy byl z rozhodnutí ministra národní obrany arm.gen. [Armádní generál] Bohumíra Lomského opět povolán do činné služby. Pplk. Karel Borský pak několik pracoval na oddělení bojové přípravy 30. stíhací-bombardovací „Ostravsko-Téšínské” divize v Čáslavi.
V letech 1965 a 1966 působil díky svým životním zkušenostem, diplomatickému taktu a jazykovým schopnostem jako čs. přidělenec a později velvyslanec při Dozorčí komisi neutrálních států při OSN v Koreji. Pracoval i na oddělení zahraničních styků při generálním štábu. Do důchodu odešel v plukovnické hodnosti.
Ani v posledních letech života se jeho pracovní tempo nesnížilo, pracoval nadále v ČSBS [Český svaz bojovníků za svobodu] a ČsOL [Československá obec legionářská], v obou organizacích byl zvolen místopředsedou, podílel se podstatnou měrou na vydání několika vzpomínkových materiálů na čs. zahraniční vojáky – např. Medailony statečných, sám se stal autorem autobiografických knih „Zítra začne obyčejný den” a „Svítání do tmy”.
Když byla v AČR obnovena hodnost brigádního generála, stal se jedním z prvních, jemuž byla udělena.
Brigádní generál Karel Borský zemřel 9. srpna 2001 ve věku 80 let po dlouhé nemoci, s níž statečně bojoval do posledních dní.
Vyznamenání:
Československá medaile Za chrabrost před nepřítelem (13.4.1943), 2 x Československý válečný křiž 1939 (13.3.1944,1946), Československá vojenská pamětní medaile se štítkem SSSR (7.3. 1944), Československá vojenská medaile Za zásluhy II. st. (1945), medal Za pobedu nad Germanijej, Krzyz Walecznych (1948), Medaile čs. velitelského řádu Jana Žižky z Trocnova, Sokolovská pamětní medaile, Dukelská pamětní medaile, Pamětní medaile k 20. výročí osvobození ČSSR.
Dílo: Zítra začne obyčejný den; Svítání do tmy. Spoluautor publikace Medailony statečných.
Prameny:
Vojenský ústřední archiv – Vojenský historický archiv”, sb. Kvalifikační listina
Milan Kopecký
______________________________
Regaling You With References!
Websites
1st Czechoslovak Independent Brigade, at…
… CzechPatriots (via Archive.org (“Czechoslovak Military Units in the USSR (1942-1945)”)
1st Czechoslovak Army Corps, at…
… CzechPatriots (via Archive.org (“Czechoslovak Military Units in the USSR (1942-1945)”)
1st Czechoslovak Army Corps in the Soviet Union, at…
Czechoslovak Independent Tank Brigade in the USSR [československá samostatná TANKOVÁ BRIGADA v SSSR], at…
General Ludvik Svobda, at…
Karel Borský (Kurt Biheller), at…
… cs.wikipedia (“Karel Borský”)
… Valka.cz (“Biheller, Kurt (Borský, Karel)”)
… Rotanazdar.cz (“Četař Karel Biheller-Borský”)
Michal Štěpánek (Michal Stemmer), at…
… ArmedConflicts (“Stemmer (Štěpánek), Michal”)
… Yad Vashem (“Testimony of Michael Michal Stemmer-Stepanek, regarding his experiences in the Czechoslovakian regiment in the context of the Red Army in Bosoluk, Kiev, Czechoslovakia and Slovakia”)
Central Military Archive of the Czech Republic, at…
The Second Battle of Kiev, at…
Jewish Soldiers in World War Two, at…
… Yad Vashem (Jewish Soldiers in the Allied Armies)
… Yad Vashem (Jews in the Red Army, 1941-1945)
Yad Vashem Archives, Jerusalem, Israel
Diary of Sergeant Alfred Elsner, Records Group O.59 / 204, File Number O.33 / 204
Expert’s Report Concerning “Factual Report and Documentation: Investigation of Jewish Soldiers in the Czechoslovak Army in the Soviet Union in the Years 1939 – 1945” – Author: Dr. Michal Stemmer – Stepanek; Arranged by: Erich Kulka
Deposited: Yad Vashem Archives, Act No. E / 10-2, 3030/267-e
Books
Kulka, Erich, Jews in Svoboda’s Army in the Soviet Union – Czechoslovak Jewry’s Fight Against the Nazis During World War II, University Press of America, Lanham, Md., 1987
[Vojenské osobnosti československého odboje. 1939–1945. Vojenský historický ústav Praha. Vojenský historický ústav Bratislava. Praha, květen 2005 (Ministerstvo obrany České republiky – Agentura vojenských informací a služeb, 2005 ISBN 80-7278-233-9)]
Military Personalities of the Czechoslovak Resistance. 1939–1945. Military Historical Institute Prague. Military Historical Institute Bratislava. Prague, May 2005 (Ministry of Defense of the Czech Republic – Military Information and Services Agency, 2005 ISBN 80-7278-233-9)
Zide v boji a odboji trojjazycne – Rezistence československých Židů v letech druhé světové války [The Jews in Battle and in The Resistance – The Resistance Efforts of the Czechoslovak Jews during World War II], An exhibition initiated by the Jewish Community in Prague under the leadership of Ing. Tomáš Jelínek, Held by the Association of Jewish Soldiers and Resistance Fighters, Maiselova 18, 110 00 Prague 1; Poprvé byla tato výstava představena v roce 2005 v prostorách Poslanecké sněmovny České republiky [This exhibition was first presented in 2005 in the premises of the Chamber of Deputies of the Czech Republic]
A Journal Article
Binar, Aleš, Participation of Czechoslovaks in The Battle of Kyiv 1943, Military Historical Bulletin (СТОРІНКАМИ ДРУГОЇ СВІТОВОЇ ВІЙНИ), 110-130, V 41, N 3, 2021 (DOI: 10.33099/2707-1383-2021-41-3-110-131 / УДК: 94(477)(-25)(1943))